Tento díl je věnován základům kapitálového trhu a úvodní charakteristice burzy.

Definice trhu a kapitálu

Nejprve je důležité specifikovat, co to vlastně trh a kapitál je. Trh můžeme definovat jako místo, kde se setkává nabídka a poptávka. Jsou zde přítomni lidé, kteří chtějí koupit statky či služby, tedy kupující, a na druhé straně jsou ti, kteří takovými statky a službami disponují a mohou je za úplatu směnit, tedy prodávající. Úplatou se myslí peníze, statek či služba, prostě cokoliv, co je oběma stranami považováno za prostředek směny.

Z investičního hlediska charakterizujeme kapitál jako prostředek, který používáme k vytváření zisku. Nespotřebováváme jej tedy, ale snažíme se ho zhodnocovat. Takovým zhodnocením jsou úroky, podíly na zisky, dividendy atd. Kapitálem jsou hmotné i nehmotné statky. Patří sem věcné a výrobní prostředky, peníze, cenné papíry, licence a další.

Následující obrázek zobrazuje zařazení jednotlivých trh a instrumentů. Finanční trh můžeme také rozdělit na primární, kde je s danými instrumentem obchodováno vůbec poprvé, a trh sekundární, na kterém se obchoduje s instrumentem podruhé a vícekrát, což je právě případ burzy.

Trhy a Instrumenty

Na finančním trhu dochází k přesunu prostředků mezi deficitním a přebytkovým subjektem. Deficitní subjekt nemá dostatek volných finanční prostředků a proto jde na trh, aby si je obstaral. Zdrojem mu jsou disponibilní zdroje od přebytkového subjektu. Příklad: firmy potřebují peníze (deficitní subjekt) – poptávají kapitál, proto vydají akcie (stávají se rozvněž emitentem) a nabízejí je na trhu. Ti, kteří peníze mají a chtějí je zhodnotit (přebytkový subjekt), jdou na trh, nakoupí vydané akcie a stávají se tak akcionáři dané firmy.

Na kapitálovém trhu dochází ke směně a pohybu střednědobého a dlouhodobého kapitálu(splatnost >1 rok) prostřednictvím cenných papírů (akcie, dluhopisy,…) a jejich derivátů (futures, opce, swap,…). Také se zde můžeme setkat s burzovně obchodovanými fondy či životním pojištěním. Těmto instrumentům budou věnovány samostatné kapitoly.

Na trhu existují různé subjekty, ať už v roli nabízejících či poptávajících. Jsou jimi institucionální investoři, pojišťovny, nejrůznější fondy, banky, obchodníci s cennými papíry či drobní investoři. Výnosy, riziky a likviditou tohoto trhu se budeme detailněji zabývat v samostatné kapitole o faktorech rozhodování.

Burza

Burza je organizovaným shromážděním osob, které v určitém čase a předem stanoveným způsobem obchodují se konkrétními instrumenty. Takové shromáždění se děje na určitém místě, tj. na parketě nebo elektronicky.

Každá burza je založena na členském principu, což znamená, že přístup mají přesně vymezené subjekty (ať už to jsou právnické nebo fyzické osoby), které splňují požadavky dané burzy. Děje se to především proto, aby byla zajištěna organizovanost. Vstupují sem emitenti (emitují instrumenty) a investoři. Emitenti na burze získávají potřebné finanční zdroje prostřednictvím vydaných instrumentů (nástroj sloužící k dosažení finanční cílů, př. akcie, dluhopis, derivát atd.). Investoři sem přicházejí svůj kapitál poskytnout emitentům a díky tomu jej zhodnotit.

V případě prezenční burzy se obchodníci setkávají ve stanoveném čase a obchodují tváří v tvář, v případě elektronické burzy je zapotřebí počítačů. Cenné papíry se na burze nevyskytují, ale evidují se v centrálním depozitáři.

Historie burz

Slovo burza pochází z latinského výrazu bursa – kožený měšec. První burza byla založena vAntverpách roku 1531 a obchodovalo se zde se směnkami, měnami ze stříbra či zlata, v Amsterodamu pak s akcemi.

Funkce a význam burzy

Burza má význam pro několik oblastí, které se týkají jak obchodu, tak investic. Protože zde můžete kdykoliv přeměnit peníze na akcie či jiné instrumenty a naopak, plní funkci likvidity. Burza je likvidní, když je trh široký (je zde velký počet účastníků), pružný, hluboký (nabídka a poptávka jsou elastické) a důvěryhodný (málo nelegálních obchodů). Zastává i funkci cenotvornou neboli obchodní. Každý den se tu ohodnocují instrumenty. Burza je ve větším měřítku spíše sekundárním trhem, avšak může realizovat i primární emisi. Pokud jsou tedy nové cenné papíry umístěny přímo na burzu, je plněna alokační funkce. To se týká především newyorské a londýnské burzy. V neposlední řadě je tu také funkce spekulace, což znamená, že jednáme na základě určitých událostí, okolností a faktorů, které mohou v budoucnu ovlivňovat kurz cenného papíru. Tyto aspekty rozhodování budou podrobněji probrány v dalších dílech. Spekulace se rozlišuje na „býka“(domnívám se, že kurz poroste, a proto nakupuji) nebo „medvěda“ (prodávám, protože si myslím, že kurz bude klesat).

Druhy burz
Dle předmětu obchodování burzu dělíme na:

1.       peněžní – spadá sem obchod s devizami, opcemi a finančními deriváty a cennými papíry.

2.       komoditní – kde je možno obchodovat se zbožím hmatatelné podoby a

3.       burzu služeb.

Na základě právní formy rozlišujeme burzu:

1.       veřejnoprávní – zakládá ji ministerstvo či obchodní komora, vykonává dohled,

2.       soukromoprávní – založena skupinou investorů, kteří mohou rozhodovat o burze, ale musí dostat licenci a

3.       burzy ovládané bankami – a to především univerzálními bankami, které mají na burze rozhodující postavení.